Dovolená Rumunsko - dovolená v Rumunsku levně, informace o cestování

RUMUNSKO V OBDOBÍ KOMUSMU:

Rumunská komunistická strana byla založena již roku 1921, když tehdy tato komunisticky-inspirovaná frakce vyhrála volby v některých částech Rumunska pod názvem Společenská-demokratická strana, později Rumunská sociálně demokratická strana, následně Socialistická strana Rumunska a po té Komunistická strana Rumunska - Partidul Comunist rámus România. Název rumunské komunistické strany byl mnohokrát změněn a vládami opětovně zakazován, ale bolševik si vždy našel cestu, jak se opět vrátit do politiky... :(

Opětovné vzkříšení komunistů na území Rumunska přišlo po druhé světové válce. V roce 1947 po vynucené demisi krále Michala I byly rozpuštěny opoziční a demokratické strany, jejich vůdci byly zatčeni, někteří byli obviněni a po sléze i popraveni v politických procesech. Na přelomu let 1947 a 1948 vstoupila v platnost nová ústava, která byla silně ovlivněna Sovětským svazem a jako svůj hlavní cíl, měla vytýčený bod o přechodu k tzv. socialistické revoluci.

Okamžitě po nástupu komunistů k moci se začalo s rozsáhlým zestátnění a do roku 1949 se uskutečnila tzv. kolektivizace zemědělství, která byla spojená i s násilným vyvlastňováním půdy - stejně jako tomu bylo v bývalém Českoslovenku, Polsku, Maďarsku a na celém Balkánském polostrově. Rumunsko, stejně jako bývalé Československo se stalo členem tzv. RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) a Varšavské smlouvy. Varšavská smlouva byla formální reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující vstup SRN do NATO. Tato úmluva znikla na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané 14. května 1955 ve Varšavě. Tato úmluva byla uzavřena na dvacet let s automatickým prodloužením o deset let pro členy, které ji rok před uplynutím lhůty nevypoví.
V roce 1958 odešli ze země sovětská okupační vojska. Tohoto kroku Sověty utlačovaní rumunští komunisté využili a začali s postupným, nepozorovaným uvolňováním své moci ze spáru Sovětského svazu. V roce 1964 začalo vedení komunistické strany tlačit na politiku Sovětského svazu a o rok později byla přijata tzv. socialistická ústava. Název státu byl změněn na Rumunskou socialistickou republiku.

Od roku 1964 Rumunsko udržovalo velmi úzké vztahy nejen s Čínou a Jugoslávií, ale také např. se Spojenými státy, Velkou Británií nebo Francií. Cílem této nezávislé politiky bylo udržet si odstup od Chruščovova vedení a zachovat komunistické zřízení v původní podobě, stejně jako tomu bylo před rokem 1953.
Od roku 1965 po nástupu Nicalaje Ceausescu k vládě, ovávalo Rumunsko svěžím osvobezeneckým nádechem a dokonce se ještě více distancovalo od Sovětů. V roce 1968 se Rumunsko ostře ohradilo proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy a sovětského svazu do Československa.
Ceausescovi ale velmi rychle vlezlo autoritářství a diktátorství do hlavy a začal občany Rumunska tyranizovat. Život pro občany Rumunska se stal utrpení a diktátor byl obecně, ale přesto tajně považován za nejhorší kreaturu. Stalinský režim dosáhl své nejhorší podoby v 70. letech minulého století, kdy byl Nicolaj Ceaušescu jmenován generálním tajemníkem ÚV KSR (Ústřední výbor komunistické strany Rumunska). Ceaušeskova vládnoucí politika přinesla obyvatelům Rumunska nepopsatelné utrpení a ke konci 80. let naprosto izoloval Rumunsko od zbytku Evropy. Všechny projevy nespokojenosti režim s neobyčejnou krutostí vždy potlačoval a nezřídka i velmi krutě trestal. Maďarská menšina, která na území socialistického Rumunska žila, byla objektem velmi kruté a násilné asimilace.

Vzbouření továrenských dělníků ve městě Brasov, roku 1987 bylo potlačeno rumunskou socialistickou armádou, ale tzv. Železná opona v té době již projevovala jisté známky neudržitelnosti. Podnět pro začátek vzbouření zoufalého a zbídačeného obyvatelstva vůči totalitnímu režimu podalo šest význačných komunistických funkcionářů otevřený dopis Ceaušescovi. Tento dopis kritizoval Ceaušescovo zneužívání moci a ekonomickou politiku, která zemi uvedla do krachu, byl postoupen západním státům a přečten na frekvencích radia Svobodná evropa.

K vůbec první rumunské vzpouře proti komunistickému režimu došlo 14. prosince 1989 v Iasi, největším městě Moldovy. Tato vzpoura byla rychle potlačena, ale jen o pár dní později vystoupil farář Lászla Tökése z Temešváru. Tento rodilý maďarský kněz otevřeně kritizoval komunistický režim a po té, co odmítl přijmout výpověď, se postavil na odpor nezákonnému rozhodnutí úřadů o vystěhování a opuštění obce, ve které působil. 17. prosince téhož roku se v protestních akcích spojili Rumuni, Maďaři, Srbové a Němci. Ceaušescu se pokusil zastavit tento odpor brutálním násilím, toto násilí však vyprovokovalo lidové povstání a 22. prosince 1989 vypukla i v hlavním městě Rumunska-Bukurešti revoluce. Navzdory tomu, že oddíly tajné služby (Securitate) kladly dlouho odpor, armáda, která se přidala k povstání, je postupně likvidovala. Během bojů v prosinci a následujících měsících bylo zabito tísíc lidí, ale Ceaušescova vláda i on sám tak skončil a po velice rychlém procesu u mimořádného vojenského soudu byl Nicolae a jeho manželka Elena Ceaušesková 25. prosince popraveni. Nešlo sice o příliš ideální řešení, ale celý svět se tak domníval, že je rumunské obyvatelstvo zbaveno teroru a krutovlády. Vše bylo trochu komplikovanější, ale rumunský národ byl opět svobodný a jednotný.