Dovolená Rumunsko - dovolená v Rumunsku levně, informace o cestování

RUMUNSKO VE STOLETÍ SVĚTOVÝCH VÁLEK:
Počátky 20. století byli pro Rumunsko opravdovým vzkříšením. Z počátku 1. světové války bylo Rumunsko na žádost Ruska neutrální, 27. srpna 1916 však vypovědělo válku Rakousko-Uhersku. Chtělo od Uherska získat Sedmihradsko s převážnou většinou rumunského obyvatelstva. Roku 1918 získalo Rumunsko zpět Besarábii, což byla oblast ve východní části Moldávie - ležící mezi řekami Prut a Dněstr. Besarábii spolu s Bukovinou a jižní Dobrogeou spravovalo po obsazení roku 1812 carské Rusko. Konečné sjednocení Rumunska dokonalo roku 1918 připojení Transilvánie což vyvolalo přemíru obecného veselí. Přestože Transilvánii (Sedmihradsku) vládli více než 1000 let Maďaři, Rumuni vždy považovali toto území za své nejstarší dědictví (kulturní, politické i ekonomické) a to i proto, že se během několik set let stali na tomoto území většinovým obyvatelstvem. Poválečný systém mírových smluv toto územní řešení samostatného Rumunského státu potvrdil.

Po 1. světové válce se Rumunsko stalo jednou z nejbohatších zemí Evropy a to díky svému velkému zemědělskému systému, který zemi umožňoval vyvážet ohromné množství velmi ceněného obilí. Tento hospodářský rozkvět rumunského státu byl však brzy utlumen.
Dopady první světové války, pád Habsburské říše, počátky komunismu a stoupající fašistické represe - to jsou zřejmé příčiny, které rozšiřovaly po malých a politicky nestálých státech obavy a nervozitu.

V meziválečném období živila rumunskou vládu obava ze ztráty těžce nabytých území, zejména pak o oblast Besarábie. S tehdejším Československem a Jugoslávií bylo Rumunsko spojeno v Malé dohodě. V roce 1934 se Rumunsko připojilo k tzv. Balkánské dohodě (Řecko, Jugoslávie, Turecko), jejímž cílem byla ochrana a uhájení dosavadních hranic. Obavy rumunského národa ze spiknutí ruských židů nechaly vzniknout prvnímu ultranacionalistickému legionářskému hnutí (tzv. Železná garda) na území Rumunska. Král Carol II (vládl v letech 1930-1940), ve snaze zabránit vzrůstajícím nepokojům zavedl královskou diktaturu a s nadějí, že v případě ruské invaze na Besarábii mu Němci pomohou toto území branit, se nešťastně spojil s Hitlerem. Hitler na oplátku za Carolovu zaslepenost přenechal část Transilvánie (Sedmihradsko) v tzv. Vídeňské arbitráži Maďarům a v roce 1940 donutil Hitler Rumunsko vzdát se i velmi cenného území Besarábie ve prospěch Sovětského svazu. Tzv. Rumunská mírová smlouva z roku 1947 pak potvrdila připojení této země, které se dnes říká Republika Moldova. Pod vlivem hnutí "Železné gardy", roku 1940 vznikla vojenská fašistická diktatura gen. Iona Antoneska. Generál Antoneska přinutil krále Carola II. k odstoupení a Carol II po té utekl se svou mladou židovskou milenkou ze země. 22.června 1941 vstoupilo Rumunsko do války jako spojenec Hitlerovského Německa. Od tohoto spojenectví si slibovalo opětné získání všech území s rumunsky hovořícím obyvatelstvem a to především Sovětského Moldavska.

Po té co byli do Podněstří deportováni tisícovky Židů, došlo v Bukurešti pod nadvládou generála Antoneska k antisemitským (antisemitismus-obecně je to rasová nenávist k židům) pogromům. Roku 1944 konečně svrhly odbojové organizace diktaturu gen. Antoneska. Rumunsko po té kapitulovalo na spojenectví s fašistickým Německem, následně bylo okupováno sovětskými vojsky a rumunská armáda tak bojovala až do konce války proti Německu. 30. prosince 1947 král Michal (syn Carola II) podal demisi a Rumunsko se stalo lidově demokratickou republikou, vedenou Komunistickou stranou Rumunska.

Osud tehdejšího Rumunska ve finále zpečetila tzv. Jaltská konference, která znamenala politickou katastrofu pro celou východní Evropu. Ve "svobodných" volbách roku 1946 si zástupci Sovětského svazu podvody a intrikami vynutili 80% tzv. voličských hlasů. V Rumunsku došlo k mnoha intrikám, podvodům a násilí a všechny opoziční-demokratické strany jakou byla např. Národní dělnická strana byly vytlačeny z politického dění v zemi.

Roku 1947 byl král Michal I donucen rezignovat a tím umožnil komustické straně vládnout absolutní mocí dlouhých 40 let.