Rumunská města

Publikováno: Autor:

Arad

Rumunské město Arad patří se svými téměř 200 000 obyvateli do skupiny větších a významnějších rumunských měst. Arad leží v těsné blízkosti hranic s Maďarskem a protéká tudy důležitý mezinárodní železniční koridor skrze asi 10km vzdálený hraniční přechod Curtici. Pokud se vydáte do Rumunska vlakem, s největší pravděpodobností bude projíždět nebo dokonce přesedat právě v Aradu. Město je ideálním místem k odpočinku po dlouhé cestě a vlaky do Temešváru odsud odjíždějí každou hodinu. Město Arad vlastní i letiště.

V samotném centru města se nachází spousta hezkých budov, mezi které patří i budova nádraží.

Doprava po městě je vcelku jednoduchá – využít zde můžete místní hromadnou dopravu, tj. autobusy, trolejbusy a tramvaje nebo využít služeb na naše poměry levných taxiků.

Ubytování v Aradu patří mezi problémovější, protože je zde jen několik málo penzionů, které bývají často obsazené a po té nezbývá než využít služeb luxusnějších a dražších hotelů.

Baile Herculane – lázeňské město

Băile Herculane – německy: Herkulesbad, maďarsky: Herkulesfürdő, latinsky: Aqua Herculis. Rumunské lázeňské město Baile Herculane je téměř 2000 let staré a leží v jihozápadním Rumunsku v oblasti Banát. Baile Herculane je začleněn do rumunského národního parku Černé údolí, leží ve výšce 168 metrů nad mořem a zároveň na stejné rovnoběžce jako např. italské Benátky nebo francouzské Nice – což městu dodává přijatelné klima se středomořskými vlivy. Toto lázeňské město se nachází na březích Černé řeky, v údolí mezi masivem Mehedinti na východě a úpatím Černé hory na západě. Četné archeologické nálezy dokazují, že oblast byla osídlena už od doby paleolitu.

|

Baile Herculane je jedním z nejstarších přímořských letovisek na světě. Termální a minerální vody tohoto lázeňského města byly známy již starým Římanům, kteří tyto prameny objevili po dobytí starověké Dácie. Díky léčivým vlastnostem místních pramenů, nazvali Římané toto město „Ad aquas Herculi Sacras“. Podle starých legend dostalo Baile Herculane své jméno podle bájného Herkula, kterému místní prameny vyléčily jeho zranění způsobená v boji s hydrou. Lázně si svou slávu získali i díky návštěvě císaře Josefa II., Františka Josefa a císařovny Alžběty.

Město je historicky výjmečné, protože velkou část historického centra vybudovali již starověcí Římané. Z římských staveb se zde dochoval např. vodovod, sochy, lázeňské vany, ale byly zde nalezeny i římské mince.

Před první světovou válkou byla Baile Herculane evropskou oblíbenou destinaci a přijíždějící západoevropané ji propůjčili elegantní styl. Během komunistické vlády byla masová turistika v Rumunsku zastavena. V lázeňském městě začaly vyrůstat vysoké betonové hotely, které dodnes hyzdí město. Za Čaučeskovy vlády byly lázně určeny zejména pro rumunské penzisty, kteří sem jezdili na ozdravný pobyt na přidělované poukázky. Dnes město opět žije a přitahuje stále více lidí díky krásnému horskému prostředí.

Technické vybavení služeb v Băile Herculane je na vysoké úrovni. Nabízí velice rozmanitou nabídku metod léčby od klasické až po různé fyzio metody, elektroléčbu, masáže, akupunkturu a podobně. Toto rumunské lázeňské město je navštěvováno pro přírodní léčivé vlastnosti horkých sirnatých pramenů s obsahem chloru, sodíku, vápníku, hořčíku a dalších nerostů a rovněž i negativně ionizovaný vzduch.

Za návštěvu jistě stojí i jeskyně Peştera Hoţilor (Jeskyně zlodějů), ve které můžeme pozorovat její geologický vývoj od čtvrtohor přes mezolitické období až po pozdější dobu neolitickou.

Průměrná teplota v oblasti je 10,5 stupňů Celsia. Průměrný atmosférický tlak je 750,6 MPa. Převládají zde větry přicházející z jihu a jejich průměrná rychlost je: 1,6 m/s. Informace pro cestování

Băile Herculane se nachází v oblasti Černého údolí a je vzdáleno 5 km od hlavní silniční tepny, která propojuje země v západní Evropě s Balkánským polostrovem.

  • Autem od Bukurešťi po silnici DN 6 (E70).
  • Vlakem po mezinárodní železniční trati Bukurešť – Timisoara – Moravita
  • do oblasti se dá i doplout po Dunaji z východu: Sulina – Galati – Drobeta Turnu Severin – Orsova a nebo od západu: Vídeň – Budapešť – Bělehrad – Orsova.
  • Ve vzdálenosti asi 19 km se nachází přehradní nádrž Orsova a 40 km je to do města Drobeta-Turnu Severin.
  • Nejbližší mezinárodní letiště leží ve městě Temešvár a Caransebes (70km)

Braşov

V tomto druhém největším rumunském městě nalezneme nádherné historické centrum, ale narozdíl od rumunského venkova, kde se někdy doslova zastavil čas na přelomu předminulého a minulého století – tepe město Brašov moderním životem po vzoru západní evropy. Ve středověkém městě stojí mohutná gotická katedrála. Několik zajímavostí nabízí i místní okolí. Mezi takové patří například cca 25km vzdálený hrad Bran, který byl zbudován na obranu města a je spojován s nechvalně známím hrabětem Drákulou.|

Město Brašov založil Řád německých rytířů pod názvem Kronstadt již ve středověku okolo roku 1211. Dnes je Braşov druhé největší město v Rumunsku. Nacházejí se zde automobilové závody a kvete zde chemický a dřevospracující průmysl. Zároveň, díky své poloze, tvoří město důležitou dopravní křižovatku rumunska. V centru města se dochovalo historické jádro ajiž zmiňovaný gotický kostel z přelomu 14.–15. století. Bršov nabízí i různá muzea jakýmo jsou např. historické, etnografické nebo umělecké muzeum. Dále je tu k dispozici tržnice, divadlo, nákupní centra a spousta historických budov. Město pořádá i hudební festivaly.

Turisticky nejznámější zůstává, ale místní gotický kostel, jehož stavba trvala téměř sto let. Stavba dostala jméno Černý kostel, které se odvíjí od jeho černých zdí. Černou barvu vtiskl kostelu požár v 17.toletí, který založila rakouská armáda. Mezi další zajímavosti města patří i místní hradby a opevnění z 15.století.

V blízkosti města se nachází i známé lyžařského střediska Poiana Brasov, které leží v nadmořské výšce 1000 metrů. Toto moderní sportovní středisko nepostrádá ani luxusní hotely, restaurace nebo půjčovny lyžařského vybavení. Do tohoto střediska jezdí pravidelné autobusové spoje z města.

Nejznámější turistickou zajímavostí v okolí však zůstává hrad Bran, který je často mylně označován za Drákulův hrad. V podhradí je tržiště s velice kýčovitými suvenýry, které se samozřejmě týkají upírství a hraběte Drákuli.

Bukurešť

Bukurešť je hlavní a zároveň největší město v Rumunsku. Jméno Bucureşti má původ podle místních bájí a pověstí v legendě o pastevci „Bucurovi“, který si v místě dnešní Bukurešti založil svou salaš. Nejstarší písemná dochovaná zmínka o Bukurešti pochází z 20. září roku 1459. K největšímu rozmachu města došlo tři roky po sjednocení rumunských knížectví v roce 1862, kdy se Bukurešť stala hlavním městem Rumunska. V době rozkvětu Bukurešti zde byla otevřena univerzita, akademie věd, univerzitní knihovna, justiční palác nebo monumentální Atheneum a jiné. Bukurešť si takto získala vzhled velkoměsta, plného zelených městských promenád a obrovských rozkvetlých parků. Bukureští též procházela první rumunská železnice.|

Jako významné rumunské kulturní středisko, vynikla Bukurešť po velkém sjednocení v roce 1918 a dalšího rozkvětu se město dočkalo v období mezi světovými válkami, kdy se Bukurešti začalo přezdívat „Malá Paříž východní Evropy“.

Zemětřesení z roku 1977, kdy přišlo o život asi 1500 lidí, poskytlo vládnoucímu Nikolaji Ceaušeskovi záminku ke stržení čtvrtě Dealul Spirii. Na místě této zbourané čtvrti začali dělníci s výstavbou monumentální stavby známé jako Dům národů – Casa Poporului. Dnes je tato stavba známá po celém světě spíše pod názvem Ceaušeskův dům a svou rozsáhlostí je druhou největší budovou na světě, hned za americkým Pentagonem. Celý komplex paláce spolu s přilehlými budovami má rozlohu 508 000 m2, přičemž samotný park zaujímá rozlohu kolem 300 000 m2. Sám rumunský diktátor zde nikdy nežil, protože jeho vláda padla dříve než byla budova dostavěna. Dnes slouží budova Casa Poporului jako sídlo rumunského parlamentu společně s moderním centrem kongresové turistiky je v turistických průvodcích po Bukurešti označována jako Palác Parlamentu. V současnosti je Dům Národů – Palác parlamentu největší administrativní budovou v Evropě a jeho vnitřní rozloha je 265 000 m2. Objemem je Casa Poporului-Palác Parlamentu třetí největší stavbou na světě. Objemově větší je už pouze hala, ve které se na Cape Canaveral v americkém státě Florida montují rakety a po pyramidě s názvem Quetzalcoatl v mexické Cholule. Palác Parlamentu má 21 křídel, čtyři podzemní patra a dvanáct pater nadzemních, o celkovém počtu více jak 6 000 místností, které ukrývají stovky kanceláří, desítky přijímacích salonků a konferenčních sálů určených pro konání politických, kulturních a vědeckých setkání.

V Bukurešti najdemem i národní historické muzeum, které sídlí v budově postavené v letech 1894 – 1900 jako poštovní palác. Muzeum vystavuje více než 50 000 exponátů kulturních a historických unikátů. V muzeiní klenotnici muzea je vystaven poklad z mladší doby kamenné, který obsahuje 97 zlatých předmětů a poklad známý jako „Kvočna se zlatými kuřaty“ z lokality Pietroasa. Poklad „Kvočna se zlatými kuřaty“ obsahuje patnáct zlatých předmětů a jeho váha je 19 kg. Další zajímavostí sbírek Bukurešťského historického muzea jsou starověké hliněné figurky, které byli vytvořeny místními neolitickými kulturami Cucuteni a Hamangia. Dále jsou zde k vidění trácké nástroje z doby bronzové, keltské zbraně, dácké mince aj. K historicky mladším exponátům historického muzea patří například žezlo Ferdinanda I. a Carola II nebo koruna královny Marie a skříňka, která údajně ukrývá její srdce. Za návštěvu stojí též Bukurešťský „Skanzen“, který je jedním z nejzajímavějších etnografických parků pod širým nebem na světě.Zajímavosti v Bukurešti

  • K nejnavštěvovanějším místům v Bukurešti patří kostely z 18. století, Biserica Stavropoleos, Biserica Armeneasca a Biserica Coltea.
  • Muzeum hudby “George Enescu” V ulici Calea Victoriei, jest neobyčejným muzeum hudby, které je věnováno výhradně rumunskému skladateli Georgi Enescovi.
  • Národní muzeum umění v ulici Calea Victoriei, nabízí rozsáhlé sbírky rumunského malířství od Nicolae Grigoresca až po Camila Ressua, ale i mistrovská díla mezinárodních umělců.
    – Dům lidu(Casa Poporului). Ceausescova monumentální a gigantická stavba je po Pentagonu druhou největší budovou na světě. Palác Parlamentu je pro veřejnost otevřen denně od 10 do 16 hodin – pokud zde zrovna neprobíhá nějaká konference. Během cca. 45 minutové prohlídky VásVelice milé průvodkyně Vás provedou asi deseti největšími a nejzajímavějšími sály a umožní vstoupit na balkón, z kterého Čeaušesku pronášel své projevy. Celá prohlídka je dlouhá asi 45 minut a základní vstupné je zhruba 13LEI(2003). Při koupi vstupenek je možné si objednat výklad v angličtině nebo francouzštině. Pokud by jste měli zájem v prostorách paláce fotografovat nebo natáčet je třeba zaplatit zvláštní poplatek. Při vstupu do Paláce Parlamentu je potřeba počítat s osobní prohlídkou, protože v paláci sídlí významné instituce.
  • Rumunské národní historické muzeum(Muzeul National de Istorie a Romaniei). Toto Bukureštské muzeum nalezneme v nádherné novoklasicistní budově někdejší hlavní pošty. Vystavuje rozsáhlé sbírky exponátů z rumunské historie.
  • Národně historické muzeum „Grigore Antippa“. Najdeme na jedné z nejrušnějších ulic v Bukurešti – na bulváru Kiseleff. Muzeum ukrývá jedinečnou sbírku exponátů z dávné historie až po současnost rumunských dějin.
  • Vlastivědné muzeum (Muzeul Taranului Român). Toto muzeum najdeme také na bulváru Kiseleff a nabízí rumunskou kulturu a historii, ve formě nejrůznějších exponátů.
    – Zelená oáza města je Park Herastrau, který se nachází asi 4km na sever od centra Bukurešti. Nachází se zde i „Muzeul Satului Bucureşti“ – muzeum vesnice, které je pod širým nebem a je velice zajímavé, zábavné a svým způsobem unikátní.
  • Zahrada Cismigiu je nádherná zahrada, idylický odpočinkový park s malým jezírkem a sympatickou kavárnou.
  • Okružní jízdy a celodenní výlety jsou dnes standartní nabídkou tohoto velkoměsta. Celodenní výlety např. do Konstance u Černého moře, k deltě Dunaje, do údolí řeky Prahova nebo ke známým hradům a zámkům jako Peles, Mogosoaia a podobně.

Constanţa

Constanţa – česky Konstanca, známá též pod názvy: Kustendji, Kustendja, Köstence, Constantza nebo Tomis. Constanta je jedno z hlavních Rumunských letovisk na pobřeží Černého moře, které má vlastní mezinárodní letiště a zároveň je zde největší Rumunský přístav.|

Město Constanţa bylo založeno na počest sestry římského císaře Konstantina Velikého, který vládl v letech 274 – 337. Do roku 950 bylo toto pobřežní město známo jako Constantia a bylo celé obehnáno hradbami. Od 9. do 14. století byla Konstanca součástí Bulharska a od 14. století spadala pod vládnoucí Turecko. Po velkém sjednocení a připojení Dobrudži k Rumunsku v roce 1878 se stala Constanţa největším přístavem Rumunska.

Město i jeho okolí nabízí mnoho historických i kulturních památek. Nedaleko města Konstanca najdeme známý Trajánův val. Ve městě a hlavně na jeho okrajích jsou loděnice a přístav. Nedaleko Constanty se do moře vlévá i kanál vedoucí z Dunaje nebo třeba Jezero Techirghiol, které má lečivé bahno i vodu a nabízí i nudistickou pláž. Ve městě se dochovalo mnoho starověkých budov z doby římské nadvlády a také nejdelší mozaikou zdobený chodník na světě. Kromě takových to antických památek se zde dochovala také jedna mešita z dob okupace Osmany s názvem Mešita Mahmudie a nebo katedrála z 19. století. Statuia Libertatii – Socha Svobody

Konstanta je jakým si hlavním městem celého Rumunského pobřeží Černého moře a nabízí mimo dlouhých písčitých pláží i ojedinělé kulturní zážitky.

Za návštěvu stojí místní Historicko-archeologické muzeum, Muzeum rumunského námořnictví nebo Etnografické muzeum. Hudebního divadla v Konstantě je ideálním zpříjemněním po setmění. Bohatou etnickou rozmanitost města Constanţa dokládají tři církevní památky: 1.pravoslavná katedrála z roku 1898, za 2. o deset let starší katolický kostel a do třetice mešita Mahmudie z roku 1910, která je první železobetonovou stavbou v Rumunsku.

Mezi další oblíbená rekreační střediska patří Magnalia či Mamaia, které nabízejí nádherné dlouhé pláže s jemným pískem. Další takovéto turisticky oblíbené středisko v Rumunsku je i Eforie, v jehož blízkosti se nachází sladkovodní jezero Terchirgiol, které se však svojí na minerály bohatou vodou blíží vodě z Mrtvého moře.Mešita Mahmudie

Mešita byla vybudována roku 1910 a zajímavá je i proto že tato stavba byla první železobetonovou konstrukcí v Rumunsku. Této Rumunské mešitě vévodí téměř 50 metrů vysoký minaret, který nabízí nádherný vyhled na celé historické město a přístav. Je zároveň sídlem muftího – duchovního vůdce rumunských muslimů (původem Turků a Tatarů), kteří žijí na pobřeží Dobrogei a jejich počet přesahuje 55.000 členů.

Hunedoara

Hunedoara – německy Eisenmarkt a maďarsky Vajdahunyad je město ležící v Transilvánii nedaleko černého údolí a obce Poiana Ruscă. Ve městečku žije jak rumunská populace, ale také jsou zde etnické menšiny Maďarů a Němců. V přilehlé malé vesnici Hasdat žije početná romská populace. Během 20. století narostl počet obyvatel ve městě Hunedoara na 86.000 obyvatel. V blízkosti města se nachází, dnes již nevyužívaná ocelárna.|

Město poskytuje mnoho nádherné zeleně, rozkvetlích zahrad a starých stromů v ulicích. Velký, pěkný hotel, který prošel rekonstrukcí, leží v centru města.

Toto v celku malé rumunské město by nepatřilo k nikterak významným, kdyby se nad obcí netyčil jeden z nejúchvatnějších gotických hradů. Hrad je jak vystřižený s pohádky – postaven je nad strmou roklí, v níž je hluboký vodní příkop. Do hradu se dostanete pouze po malebném dlouhém a úzkém mostě.

Městečko Hunedoara je úzce spjato s rodinou Hunyadi, díky které si získalo i své jméno. Hrad Hunedoara byl původně jen malou královskou tvrzí. V roce 1446 začal Johannes de Hunyad s rozšířením hradu na gotické sídlo, které dokončil jeho syn Matyáš Korvín. Hrad byl třikrát poškozen požárem, ale prošel postupnými rekonstrukcemi na konci 19. a ne počátku 20. století pod vedením architektů slavných jmen jako byl např. Imre Steidl, Frigyes Schulek a István Möller. V útrobách hradu se nachází historické muzeum, kde se s místní historií můžete seznámit podrobně. Okolí a zajímavosti

– Hrad Hunedoara – Corvins. Svojí působivou velikostí a architektonickou krásou, patří hrad mezi nejcennější památky středověkého umění v Rumunsku. Jeho historické míchání a vývoj v gotickém slohu s renesančními a barokními prvky zněj činní genialní architektonické dílo. Hrad se nachází na strmé skále s vodním příkopem a pro vstup do něj je zde impozantní tažený most. Hrad Hunedoara má nespočet věží a věžiček, dva velké sály, „Rytířský Sál“ a „Dieta Hall“ a celou řadu nádherných interiérů. Na hradě byl také vězněn slavný hrabě Drákula za své odmítnutí bojovat proti osmanům. Hrad a jeho přilehlé okolí si často vybírají mezinárodní filmové společnosti pro natáčení filmů o středověku.

  • Muzeum železa v němž jsou obsaženy exponáty ilustrující vývoj hutnictví v oblasti Hunedoara s období staré Dácie po současnost.
  • Dubový les zvaný Chizid, který stojí na kopci nad městem Hunedoara, a nabízí nádherný panoramatický výhled na město.
  • Hunedoarská Zoo se nachází v blízkosti lesa Chizid.
  • Jezero Cincis bylo vybudováno v roce 1950 aby dodávalo vodu pro ocelárno. Dnes je jezero malým letoviskem pro rumunské a zahraniční turisty.
  • Hory Poiana Ruscai jsou široké a velice snadno dostupné pěšky. V horách žijí potomci místních obyvatel a zachovají jejich kulturu a zvyky – koná se zde i řada festivalů.
  • Jeskyně Nandru nabízí kulturní artefakty a pozůstatky s dob neandrtálců, ale bohužel jsou od února 2007, uzavřeny pro veřejnost.
  • Dále zříceniny Pestis Roman, paleontologická přírodní rezervace o Buituri a Nandru(obsahuje zkamenělé šneky a ryby).

Sport
Hunedoara se může pochlubit jednou z nejmodernějších bowlingových drah v Evropě a ve ktere konal v roce 2002 světový pohár v bowlingu. Najdeme zde spoustu tenisových kurtů nebo třeba krytý bazén. Spousta rumunských sportovních legend pochází právě z Hundeory – např. Mihai Leu, bývalý mistr světa v boxu, vítěz národní rally nebo bronzová olympionička Maria Cioncan. Informace pro cestování
Do Hunedoary nevede žádná z rumunských železničních tratí, takže zbývá autobus nebo auto. Nejlevnější je cesta autobusem z města Devy, do kterého se dostanete i po železnici. Nalézt ve městě hrad Hunedoara není vůbec složité, protože věže hradu jsou dobře viditelné. Hradní muzeum je otevřené každý den.

Ve městě Hunedoara, v přilehlých vesnicích a také v blízkém zámku Sanpetru(Saint Peter) byli objeveny starověké železné nástroje. Místní region byl vždy velmi bohatý na železitou rudu, která zde byla těžena již v době železné. Ostatky osmi Dáckých železných pecí byly objeveny v Sânpetru, kopci nedaleko zámku. V okolí města se nachází spousta opevnění a chrámů. V horách Orastie byli objeveny vzácné nálezy mincí z doby Dáckých kmenů a římské císařské mince, které svědčí velkém o významu této lokality již v dávných dobách.|

Poté, co byl kmen Dáků poražen kolem roku 106 po kristu, proměnil se celý kraj v římskou provincii a na železo bohatá oblast okolo Hunedoary brzy upoutala pozornost Římanů. Ti začali brzy rudu těžit a ke zpracování začali znovu používat již vyhaslé pece Dáků. Roku 267 našeho letopočtu – po ústupu římských vojsk v důsledku obrovské migrace lidí z východu, začala rumunská populace opět vzkvétat. Útočiště nalezli většinou v horách nebo v izolovaných údolích a a díky tomu byla místní populace schopna udržet si víru a spojení civilizovaným světem.

První zaznamenaný důkaz o existenci Hunedoary jako města je z roku 1265 pod tehdejším názvem Hungnod. Město Hunedoara se brzy stalo významným zpracovatelským a těžebním centrem přes železo v Transylvánii. Zde vyrobené meče a kopí si získali slávu ve 14. a 15. století, kdy byla zdokonalena technologie výroby. Místní kov byl známý pro svou tvrdost hlavně v období intenzivních bojů s osmanskými Turky.

Město je známo již od 14. století, především jako bydliště rodiny Hunydiů. Dne 18. října 1409, obdržel rod tuto oblast jako odměnu za vojenskou statečnost od Zikmunda Lucemburského. Své dětství tu strávil i potomek tohoto rodu Jan Korvín pozdější nejslavnější maďarský král. tomu se s pomocí evropských panovníků podařilo zajistit mír mezi Uherskou říší a Turky na více jak dvě staletí. Hrad Hunedoara stal jedním z největších na světě.

V dobách Hunyadi to, Hunedoara stal trhem (opidum) pro železo. Matthias Corvinus názvem města tax-free oblasti, a tato výsada prodloužena až do 17. století. Počet obyvatel se pohybuje od 784 do 1512 lidí a 896 osob v 17. století. Po Matthias zemřel, Hunedoara vlastnil jeho syn John (maďarsky: János, rumunštině: Ioan), ale také on zemřel mladý. Jeho manželka, Beatrice de Frangepan, oženil Georg z Hohenzollern, markýz Braniborska v 1509. Ale Georg de Brandenburgská nebylo vytvořit v Hunedoara, namísto pojmenování zástupce, György Stolcz.

V 1514 se povstání György Dózsa se sedláci ke vzpouře, a někteří z nich byli vězněni v zámku. V 17. století vládce Transylvánie, Gabriel Bethlem, rozšíří také hrad. Hunedoara katolická katedrála byla postavena kolem roku 1600 a menší pravoslavného kostela pro rumunské obyvatelstvo.

První tallový průmyslové pece na světě pro těžbu železa, bylo argumentoval, byl postaven v roce 1750 v Topliţa blízkosti Hunedoara a později jeden z Govajdia v roce 1806. Obě pece lze navštívit i dnes. Chcete-li dostat to, že je systém-úzký rozchod železnice postavené v 19. a 20. století, jež stále běží dnes přes dechberoucí krajinou „Tara Pădurenilor“ (Woodlanders‘ země).

V 19. století, Hunedoara stala více a více průmyslovA, rolníci z okolních oblastí začali stěhovat do měst a počet obyvatel vzrostl. Jak rumunský národ byl nerovnoprávný [citace potřebných], je znechucený několikrát. Rolníci podporoval vzpouru Horea, Cloşca a Crişan a Avram Iancu odpor v Apuseni pohoří. Transylvánií byl uveden do království Rumunska po druhé světové válce. Rumunské obyvatelstvo v okolí města rychle získal práva a politické reprezentace, a průmyslový rozvoj pokračoval na stále rostoucí-sazby.

Během let komunistického režimu, byl průmysl zvýhodnily, Hunedoara a musel na nějaký čas největší ocel-vyrábí závod v Rumunsku a dokonce i na Balkáně. Města rostla větší a závodů rozšířen tak, že se rovnaly nebo překročena velikost města. Počet obyvatel se také zvýšil na více než 87.000. Fotbalovém týmu, Corvin, byl po velmi dlouhou dobu jedním z nejvyšších-hodnocené fotbalové týmy z Rumunska, rivaling Steaua nebo Dinamo. Velký stadion byl postaven spolu s dalšími sportovními zařízeními, jako jsou pokryty bazény a bruslení prsten.

Komunistického kolapsu myslí, že staré trhy pro ocelové zmizel, a mnohé podniky musely být uzavřeny nebo opuštěné. Více než polovina obyvatel ztratili zaměstnání. Nicméně, investice od rumunských a cizího kapitálu podniků začala nabízet nové pracovní příležitosti pro obyvatele. V současné době Arcelor-Mittal běží, co je nalevo od Hunedoara ocelárna. V ocelárnou nyní provozuje č.2 Electric ocelárnou, prubehový Caster a válcoven. Výroba je naplánována nad 500.000 t oceli v roce 2007 a výše Zbytek výrobních zařízení byly zbourány, nebo byly prodány soukromým investorům.

Sighisoara

Město Sighisoara je jedním z nejzajímavějších měst v Rumunsku, které se pyšní dokonalým starověkým opevněním a cca 32000 stálými obyvateli. Město bylo založeno nad řekou Tarnava Mare, někdy na konci 12. století bohatými saskými obchodníky.| Ve středověku se město začalo stávat, díky své poloze a místním řemeslům důležitým obchodním centrem Rumunska. Rostl jeho strategický význam a zdokonalovalo se proslulé opevnění města. Ke konci 15. století začali místní usedlíci budovat kolem města Sighisoara opevnění z věžemi na ochranu před osmanskými nájezdy. Sighisoara získala díky své prosperitě jako jedno z prvních měst v Rumunsku svá městská práva a oficiální samostatnost. Sighisoara je proslulá především jako rodiště proslulého hraběte Drákula – Vlad Napichovač 1430.

Sighisoara leží na důležitém železničním tahu a staví tu tedy většina mezinárodních vlaků a mimojiné i rychlík Pannonia, který jezdí z Prahy až do Bukurešti. Sighisoara je na první pohled podobná ostatním Rumunským městům, ale po krátké prohlídce města, návštěvník zjistí, že je to opravdu krásné město…

Na vyvýšené části města nachází důkladně opevněné historické centrum města. Z místního vlakového nádraží, které je nedaleko od historického centra města, trvá přibližně 15 minut. Na nádvoří se nachází městský orloj, dominantní věž, muzeum a také Draculův rodný dům, který dnes funguje jako jedna z nejluxusnějších místních restaurací. V turistické sezóně se na nádvoří konají různé dobové slavnosti, festivaly a podobně.

Mezi turistické zajímavosti patří velká katedrála, ležící u řeky Târnava Mare, která byla vybudována v letech 1934 – 1937. Nádherný výhled daleko od turistického ruchu, vám nabídne kopec naproti pevnosti z kterého je překrásný rozhled na město a přilehlé vesnice. Mezi jednodenní výlety, které stojí za to patří návštěva měst Sibiu nebo Mediase.

Temešvár

První dokument o městě Timisoara je poměrně kontroverzní, protože odborníci se přou o správný letopočet, buď 1212 nebo 1266. 1175 je uvedeno v Timis County, ale zdroje neuváděla, že hospodářské a správní centrum je. Když se jeho certifikát Timis County, správní územní jednotka v maďarském království. Území, později známý jako Banátu se správním střediskem v Urbis Morisena (pak Cenad), byl dobyt v Maďaři asi v 1030 a začleněny uherské říše.|

Se nacházejí na strategickém místě, odkud lze ovládat velkou část z Banátu holý jak Temešváru a funkce zavazujících Timis mít stále důležitější. Timişoary obdržel velkou podporu během panování krále Karla Roberta z Anjou, který po své návštěvě v 1307 objednal stavbu zde královský palác. Během feudální anarchii, bude pohybovat v hlavním městě Maďarska v Temešváru. Jmenování Iancu de Hunedoara v poloze zavazujících Timis, v 1440 znamenal kapitolu v dějinách Temešváru. Iancu de Hunedoara budou známy v regionu renomované na vítězství v Bělehradě na otomani, uvažuje se o nich v době crestinatatii obránce. Bude zase město do stálé vojenské ležení v domácnosti nebo pro pohyblivé zde se svou rodinou. Hrad zůstanou v držení Corvinestilor až 1490.

A velkou epizodu v historii Timişoary je obléhání pevnosti do povstalecké armádě rolníků vedené Gheorghe Doja. Povstalecké armády, který se skládá ze Rumuni a Maďaři nevolník měl několik vítězství proti vojskům šlechty, ale byli poraženi v Temešváru comitele John Zapolya. Říká se, že pokud Doja cumplita utrpěl smrti, se umístí na železné židli inrosit a karamelizovaný naživu je poznamenána sochou svatého Velké náměstí se stejným názvem Iosefin okolí. Nicméně, nejnovější obvinění z mučení říká Doja se konala v blízkosti hradu, kde vznešení mohl sledovat macabrul show. Takže je pravděpodobné, že budou v provedení přední místo někde v hotelu v blízkosti centrální Banátu muzea.

V 1552 tureckým vojskem 160.000 mužů pod velením Ahmed Pasa-útok a dobývá tvrz, chráněná vojáků v 2310, transformace vilayet otomanská kapitálu. Velitel města, Stefan Losonczy je zachycena dne 27. července 1552, po odporu Eroica, a sťal.

Hrad tvrz nainstaluje guvernérem názvem „vybrat nebo beilerbei“ (někdy se hodnosti vezír, nebo i péči). První valiu nebo beilerbei z Temešváru se nazývá Kasim péče, řekl Gazi Kasim péče beilerbei na Buda. Za téměř 200 let Timisoara je pod tureckou nadvládu, je pod přímou kontrolu nad Sultán a mají zvláštní status, as městy Bělehrad a Buda. Citadela zná důležité proměny, kostely jsou přeměněny na mešity, mnozí muslimové jsou zde se promění v pevnosti pod otomanská strategických potřeb. Nicméně turecké okupaci bylo období relativního míru, Timişoary Turci jsou z velké části používá jako výchozí bod pro vojenské kampaně v severo-západ.

Po opakovaných pokusech, Eugeniu Savoia zvítězí tvrze v roce 1716, otevřen rakousko-uherské nadvlády na více než 200 let. Teprve v roce 1920 je Banatul spojuje s Rumunskem v Temešváru a rumunská vláda zavádí.

Dne 16. prosince 1989 v Temešváru revoluce uvolnil, které by vedly k odstranění Nicolae Ceauşescu a komunistického režimu v Rumunsku. Původně tvořily hnutí na protest proti nucené přesídlení reformovanou Pastor László Tokes. Oba farníci a průvod se shromáždili před farním znamení protestu. Brzy se však, že se protest promění v jeden proti celého systému a scandat první protispékavých chytlavým. Hnutí se rychle rozsahu a v centru se shromáždily desetitisíce revolucionáři. Dne 20. prosince 1989, Timisoara byla vyhlášena první město v Rumunsku zdarma komunismu výsledek krvavé střety vyústily ve více než 1000 mrtvých a tisíce zraněných. Tyto události vedly k pádu režimu Ceausescu o týden později. Změnám došlo v politické garnitury vedl k nové protesty timisorenilor, protesty, které vyústily v sepsání kontroverzní provolání z Temešváru v březnu 1990. Timisorenilor požadavky jsou shrnuty v odstavci 8 rezoluce Rady bezpečnosti proklamaci, která vyzvala k bývalé aktivisty PCR nemůže vztahovat na veřejných činitelů ve státě. Tento bod nebyl dosud nikdy nebyla použita.

Temešvár, rumunsky psáno Timişoara, je městem ležícím v západní části Rumunska a je centrem místního regionu Banát, v župě Timiş. Toto průmyslové město s rozvinutými službami je také bývalým provinčním městem Rakouska-Uherska. Z těchto dob je zde zachováno množství památek postavených významnými vídeňskými architekty té doby.

V podstatě poprvé je město Temešvár zmíněno v roce 1019 v pramenech z doby byzantského císaře Basileia II. Tehdy střídal dnešní Temešvár různé názvy jako: Dibiscos, Bisiskos, Tibiskos, Tibiskon, Timbisko. Přesto se o věrohodnosti těchto údajů někteří historikové do dnes přou a za opravdové datum vzniku města považují až rok 1212. Předpokládájí při tomto názoru, že celá oblast byla připojena k Uhrám již kolem roku 1010.| V období mezi roky 1241 až 1242 vyplenili Temešvár Mongolové a ve 14. století si tu uherští králové s oblibou zřizovalal svá sídla a panství. Po dobytí nájezdními kmeny Turků, kteří přes oblast Banátu a město Temešvár postupovali na sever do Uher, zde bylo zřízeno centrum nového pašalíku.

Na začátku novověku v roce 1716 Habsburkové město, stejně jako celý tzv. Temešvárský banát dobili a odstartovali tak jeho následný rychlý rozkvět. V roce 1919 Timisoar obsadila srbská vojska a na základě smlouvy z Trianonu byl připojen k Rumunsku.

V prosinci roku 1989 odstartovala v Temešváru nejkrvavější revoluce proti režimu komunistické strany Rumunska a vládě Nicolae Ceauşeska. Na podnět Temešvárského povstání pak odstartovala vlna demonstrací po celém Rumunsku. Vedoucí úlohu v této revoluci měl maďarský metodistický pastor László Tökes, který měl bý deportován tajnou policií (tzv. Securitate). Na toto zareagovali členové jeho církve, kteří obestoupili jeho dům. Další lidé, kteří ho podporovali a byli mezi nimi i rodilí Rumuni, se shromáždili na centrálním náměstí Piaţa Operei. Toto si rumunská komunistická vláda nenechala líbit a nařídila armádě, aby střílela do lidí. Mnoho armádních důstojníku však rozkaz střílet do lidí neuposlechlo a na opak se přidalo na stranu davu. To byl začátek konce komunistického režimu v Rumunsku, který padl o týden později. 20. prosince toho roku byl Temešvár prohlášen za první „svobodné město“ v Rumunsku. Celkem během této nejkrvavější revoluce v Rumunsku zemřelo 1104 lidí a 3352 jich bylo při potyčkách zraněno.