Hory a pohoří / 2
Gurghiu
Oblast pohoří zvaného Gurghiu je členem vulkanického masívu spolu s vrchy pohoří Harghita, které se nachází v západní části východních Karpat. Na východní straně tvoří jeho hranici údolí řeky Mureş a stejně tak na severu kde navíc sousedí s pohořím Călimani.| Hlavní hřeben Gurghiu směřuje ze severozápadu na jihovýchod. Čtvrtohorní vulkanická činnost se projivila i v této část karpatského oblouku a ovlivnila tak současný vzhled této divoké krajiny. Na masívu Gurghiu jsou velmi dobře pozorovatelné pozůstatky sopečné činnosti, v podobě sopečných kuželů, ostré převisy, částečně erodované plošiny a úzká údolí. Nejvyšším bodem je vrchol masivu Saca, který sahá do 1 776 metrů nad hladinu moře. Vulkanický masív – pohoří Gurghiu a Harghita jsou v nižších partiích velmi dobře zalesněny. V místních lesích žije medvěd hnědý, karpatský jelen a mnoho jiných živočichů. http://maps.google.cz/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=gurghiu&sll=45.84339,24.97776&sspn=0.180331,0.227623&ie=UTF8&ll=46.78196,24.858885&spn=0.044322,0.056906&t=h&z=14&iwloc=addr&output=embed
Maramureš
Pohoří Maramureš patří mezi nejznámější župy Rumunska. Maramureš se nachází v nejsevernější části rumunských Karpat a jeho severní část tvoří hranici s Ukrajinou (do roku 1939 s Československem), kde navazuje na Rachovské hory. Bohužel Maramureš patřil dlouhá léta do širokého pohraničního pásma, takže pohyb v něm byl takřka nemožný. V posledních letech se zde však začala rozvíjet turistika a to hlavně díky místní lidové architektuře. Pohoří Maramureş je zemědělskou oblastí, kde se nenachází téměř žádný průmysl.
Územní hranice Maramureše tedy tvoří ze severu Ukrajina, ze západu hraničí s oblastí Satu-Mare, na jihu pak se župami Bistriţa-Năsăud, Cluj a Sălaj a jeho východní hranice sousedí s oblastí Suceava. Většinu území Maramureš zabírají hory, které hlavně na východě tohoto území dosahují nadmořské výšky až 2 000 m. I když je východní část Maramuš více hornatá, procházejí tudy důležité železniční i silniční trasy. Nejvyšším vrcholem tohoto lesnatého pohoří je Farcaul s nadmořskou výškou 1 962 metrů. Mezi významné vrcholy pohoří Maramureş patří také vrchol Hihailecul (1 920 m), Pietrosul (1 854 m) nebo hora Toroiaga (1 939 m). Nejvyšší hřbety pohoří jsou ploché a holé a poskytují tak ohromující výhled na okolní překrásnou a pannensky čistou přírodu. Zejména pak romantické pohledy z vrcholků hor Tomnatecul a Farcaul patří k nezapomenutelným.
Pohoří Maramureš je turisticky velmi zajímavé protože se zde nenachází jediná turistická značka nebo chata, jsou zde pouze nekonečné pastviny, překrásné lesy a hluboká údolí… http://maps.google.cz/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=Maramure%C5%A1&sll=46.774789,24.854679&sspn=0.044322,0.056906&ie=UTF8&ll=47.903455,24.060059&spn=1.394343,1.820984&t=p&z=9&iwloc=addr&output=embed
Parîng
Parîng je druhé největší pohoří Rumunska a nachází se v samém středu jižních Karpat. Nejvyšším bodem pohoří Paring je se svými 2519 metry nad mořem vrchol Măndra, který je v některých mapách označován jako Mîndra nebo Parîngul Mare. Hlavní hřeben pohoří Paring se vine východo-západním směrem a je ze všech stran obklopován dalšími pohořími jižních Karpat. Ze západu vymezuje oblast Parîngu řeka Jiu a na jejím druhém břehu se vypínají ostré skalní stěny pohoří Vîlcan. Na severu tvoří hranici tohoto území pohoří Surean a Lotrului a na východě se Parîng napojuje na hřeben Ogoiu, který náleží dalšímu z rumunských pohoří Căpăţînii. Na jižní straně pohoří se místní svahy plynule svažují do podhůří Karpat. Jedinou jakousi pomyslnou branou do pohoří Parîng jsou dvě místní větší města Petrila a Petroşani, která leží v těsné blízkosti na severozápadním cípu této oblasti.
Z geologického hlediska převládají v pohoří Paring krystalické horniny s granodiority a téměř po celé této oblasti můžeme nalézt usazené horniny s jeskynními systémy. Pohoří Paring tedy svým zezřením připomíná hřebeny Nízkých Tater. Stejně jako na všech ostatních pohořích jižních Karpat i zde můžeme výborně pozorovat masivní formace, které zde vytvořilo zalednění v období čtvrtihor. Na severních údolích a úbočích Parîngu se v hojném počtu rozkládají ledovcové kotle, horská jezera a plesa. Nacházejí se zde i četné kamenné morény, které jsou místy silně zalesněné smrkovým porostem. Na severní straně spadají do údolí kolmé skalní stěny a vytvářejí tak nádherné scenérie plné ledovcových kotlů a horských jezer. Jižní svahy jsou naopak spíše oblé a jsou střídavě pokryty trávou a kamennými morénami. http://maps.google.cz/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=Petrila&sll=-7.740363,111.328355&sspn=0.128253,0.113811&g=Parang&ie=UTF8&ll=46.377254,23.961182&spn=5.811889,7.283936&t=p&z=7&iwloc=addr&output=embed
Telescaun Parang – sedačková lanovka na Paring jezdí každý den od 9:00 do 16:00. Celková délka trasy činí 2400 metrů, lanovka přitom zdolává převýšení 592 metrů a do horní stanice vás vyveze asi za 30 minut. Z nedalekého nádraží Petrosani je to k dolní stanici asi 15 km (taxi 2 – 3 RON/osoba). Dolní stanice lanové dráhy je v nadmořské výšce 1073 metrů a cílová stanice se nachází v 1685 metrech nad mořem.
Cena lanovky byla v roce 2007 5 RON za osobu a s batohem byla cena 10 RON/osoba. Na vrchol se dá dojít i pěšky a cesta je dlouhá asi 7 km. Ubytování je možné jak v dolní tak i horní stanici, ale na místní poměry je docela drahé. Ceny se zde pohybují kolem 30 až 70 RON za osobu.
Piatra Craiului
Pohoří Piatra Craiului se rozkládá na východním konci jižních Karpat a je pro tuto oblast tipicky vápencovým pohořím. V překladu Piatra Craiului znamená „královský kámen“. Tento název vystihuje dominantu tohoto vápencového masivu v oblasti Piatra Craiului, která svou územní rozlohou není nikterak velká, přibližně 130 km2. Hřeben Piatra Craiului je dlouhý 16 km a jeho tvar připomíná půlměsíc. Masiv Piatra Craiului sousedí na své severozápadní straně s největším rumunským pohořím Făgăraş, v západní části s pohořím Iezer – Păpuşa a jeho východní oblast sahá k pohoří Bucegi. Nejvyšší vrchol La Om dosahuje nadmořské výšky 2 238 m a rozkládá se ve středu souvislého hřebene Piatra Craiului.
Z celého hřebene Piatra Craiului se otevírají překrásné výhledy na okolní pohoří, zejména Făgăraş a Bucegi. Výlet po hřebeni se dá přirovnat odpolední procházce, protože hřeben nemá výraznější výškové rozdíly a jeho průměrná nadmořská výška je okolo 2 000 m. Severozápadní stěny masivu se místy vzpínají až do výše 800 metrů nad okolní krajinu. Tyto velkolepé vápencové stěny jsou hojně využívány k horolezecké činnosti. Na jihovýchodní straně pohoří je sklon mírnější a jeho svahy proto dobře slouží k pastvě dobytka, povětšinou ovcí a krav. V této oblasti je skutečně spousta salaší a proto je dobře být připraven na ovčácké psy.
Místní zajímavostí jsou vápencové vrstvy, které jsou zde povětšinou situovány ve vertikální poloze a vytváří tak v celém pohoří množství rozmanitých soutěsek, komínů a žlebů. Pohoří Piatra Craiului nabízí i několik jeskyní. Nejzajímavější z nich jsou Peştera Dîmbovicioara, která je turisticky přístupná a jeskyně Peştera Urşilor v jejiž útrobách byly objeveny pozůstatky jeskynního medvěda. V jihovýchodních dolinách Piatra Craiului se vine spousta velkých soutěsek, z nichž za zmínku stojí zejména Cheile Dîmbovicioarei a Cheile Brusturetului, které najdeme nedaleko města Podu Dîmboviţei. Obě tyto soutěsky mají okolo 7 km a okolní skalní stěny mnohdy dosahují až do 100 metrových výšek.
Piatra Craiului je na vodní toky chudé pohoří a většina místních potůčků je po celý rok vyschlá. Snad pouze na jihozápadě, kde je oblast Piatra Craiului ohraničena malou říčkou Dîmboviţa a na severu potokem Bîrsa Groşetului.
Piatra Craiului je chráněnou oblastí s výskytem vzácných druhů fauny a flory. Stejně jako je tomu po celých Karpatech i tady se vyskytuje medvěd hnědý a v severní části pohoří byla ke konci 90. let minulého století zřízena rezervace vlků. http://maps.google.cz/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=Piatra+Craiului&sll=45.444717,23.422852&sspn=5.811889,7.283936&ie=UTF8&ll=46.195042,25.900269&spn=2.875166,3.641968&t=p&z=8&iwloc=A&cid=4339670977958241292&output=embed
Retezat
Pohoří Retezat je asi nejvýznamnějším rumunským pohořím a jeho území je součástí mohutného horského uzlu na jihozápadním konci karpatského oblouku. Pohoří Retezat je třetím nejvyšším v Rumunsku s nemalou územní rozlohou cca 800 km2.| Jeho hranice sahají k pohoří Parîng na východě, na jihovýchodě jej vymezuje horská oblast Vîlcan, na jihozápadě území Godeanu a na západě pohoří zvaná Ţarcu. Pohoří Retezat je jedinou oblastí Rumunska, která byla vyhlášena za národní park o rozloze 130 km2 a to již v roce 1935. Oblast Retezat nabízí jednu z nejúchvatnějších karpatských scenérií, která je plná špičatých, nedostupně se tvářících skalnatých hřebenů na jejichž úpatích se nachátí desítky blyštivých jezer s dokonale čistou a průzračnou vodou. Pohoří Retezat je až skromě přezdíváno za „Jezernaté hory“, protože může nabídnout cca 80 stálých a 20 sezóních jezer. Leží zde i jezero Bucura, které je se svými skoro 9 ha největším jezerem Rumunska a nad nímž se majestátně tyčí místní nejvyšší vrchol – VF. PELEAGA (2.509 m). Příroda Retezatu má nenapodobitelné kouzlo, díky své velice bohaté fauně i flóře. Nachází se zde téměř 1.200 druhů a z toho 130 druhů je chráněných. Zvěř ale obzvláště květena je v oblasti Retezatu velice zajímavá. Je možné zde pozorovat na 320 druhů rostlin, z nichž u 14 byl zaznamenán endemický výskyt pouze v oblasti Retezatu. Místní jezera a vodní toky jsou bohatá na pstruhovité a lososovité ryby a v místních kopcích je možné narazit kamzíky či stáda polodivokých koní.
Jihozápadní okraj pohoří Retezat byl nazván Malý Retezat a na rozdíl od zbytku tohoto masivu je z vápencové břidlice. http://maps.google.cz/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=retezat&sll=46.038923,25.263062&sspn=2.875166,3.641968&ie=UTF8&ll=45.366667,22.866667&spn=0.006295,0.006295&t=h&output=embed
Rodna
Rodna je nádherné, opuštěné a zároveň druhé nejvyšší pohoří Východních Karpat a zároveň je zapsanou rezervací UNESCO.| Pohoří Rodna je nevelké co se rozlohy týče, ale za to pohádkově romantické, pusté, bez komunikací a lidských obydlí. V této oblasti Rumunska je téměř panensky nedotčená příroda lidskou činností, křišťálová horská plesa, porosty pěnišníků, vlídní a pohostiní salašníci a překrásné výhledy do dálek, třeba rozhled až na hřebeny Podkarpatské Rusi. Svým malebným charakterem připomíná nám známé slovenské Roháče, je však přece jenom o něco málo vyšší. Nejvyšším bodem pohoří Rodna je vrchol Pietrosul se svými 2 303 m. Ale nejenom Pietrosul dosahuje v tomto pohoří takových to výšin. Mezi další velikány Rodné patří např. vrchol Ineu (2 279 m), Buhaescul (2 119 m), Repede (2 074 m), Galatul (2 048 m), Gargalau a celá řada dalších vrcholů. Hlavní hřeben pohoří Rodny dosahuje průměrné výšky okolo 2 100 metrů a celá oblast má přibližně trojúhleníkový tvar. Pohoří Rodna je tvořeno jako většina Karpatských pohoří především krystalickými břidlicemi, místy vystupují i vyvřelé horniny nebo zbytky dolomitických vápenců. Vápence a dolomity je možno nalézt především v jižní části Rodny, kde se také nachází nejhlubší jeskynní systém v Rumunsku zvané Tausoarelor. Velká část pohoří je silně zalesněna a poskytuje tak domov řadě velkých šelem jako je například po celém území se vyskytující medvěd hnědý, rys ostrovid nebo vlk. Horské hřebeny jsou obvykle holé, pokryté loukami a pastvami a objevuje se zde i několik desítek malých horských ples. Pro pohoří Rodna je typickou rostlinou červeně kvetoucí rododendrony. Místní vrchy nabízejí pohádkové výhledy nejen na samotnou Rodnu, ale za dobré viditelnosti i na sousední pohoří Maramureš, Suhard či Calimani.
Sinaia – Perla Karpat
Rumunsko – Sinaia – též honosně nazývaná Perlou Karpat
Asi nejznámější město v údolí horské oblasti Prahovy, ležící ve výšce 800 – 1000 m. Toto od konce 19. století nejvýznamější a nejluxusnější rumunské horské středisko leží asi 125km od hlavního města Rumunska Bukuresti a samotné město Sinaia je zastíněno horou Furnica Piatra Arsa.| Naleznete zde v německém renesačním stylu postavený zámek Peles, který nechal jako svoje letní sídlo vybudovat Král Karel I. v letech 1875-1883. Ve 160 pokojích a sálech se nachází vzácný nábytek, obrazy a zbraně, řezby ze dřeva a ze slonoviny, orientální koberce a gobelíny. Zámek Peles je dnes v Rumunsku považován za jedno z velmi významných muzeía ukrývá ve svých 160 pokojích a halách, mimořádně cenné sbírky nábytku, zbraní, obrazů, orientálních koberců a překrásných řezeb ze dřeva a cenné slonoviny. Nedaleko se nachází malebný zámeček Pelisor nazývaný Malý Peles, který je rovněž přístupný veřejnosti. Dalšími atraktivními místy jsou např. Sinaiaský klášter nebo po celém městě rozesety domy známých rumunských spisovatelů a skladatelů.
Sinaia je nejen luxusním horským střediskem, ale také významným lázeňským městem, vyhlášeným léčbou neurózy, žaludečních a ledvinových chorob a vynikajicím pro své dokonalé rekondiční programy.
více informací viz Sinaia – perla Karpat
Tibles
Pohoří zvané Tibles je v podstatě navazuje na hřeben pohoří Rodna a odděluje je od sebe horské sedlo Setref. Od pohoří Rodna se táhne směrem na západ.| Nejvyšším bodem tohoto pohoří Tibles je stejnojmený vrchol, jenž ční do výšky 1 842 metrů. Druhým nejvyšším vrcholem pohoří je masiv Bran, který měří 1 840 metrů. Pohoří Tibles hraničí podobně jako na východě i na své západní straně s hřebenem hor, tentokráte však Gutinských (Gutii). Na severu sousedí pohoří Tibles s pohořím Maramureš. Místní hory jsou silně zalesněny, převážně listnatými dřevinami, ale svůj podíl zde mají i lesy smrkové apod. Nejvýznamnějším turistickým střediskem celé oblasti Tibles je město Baia Mare, které skýtá řadu památek. Můžeme zde navštívit katedrálu Nejsvětější Trojice nebo se podívat na historické ruiny staré pevnosti, která původně sloužila na obranu tohoto původem hornického města. Město Baia Mare je dopravně dobře přístupná a to hlavně, protože se jedná významné průmyslové centrum v severní části Rumunska.
Vrancei
Pohoří Vrancei leží v jižním výčnělku východních Karpat a vzdálené je asi 50 km od města Brašov. Tento horský masiv má tvar připomínající podkovu. Celá tato oblast je tvořena usazenými horninami.| Na východní straně jsou kopce velice masivní, oddělené úzoučkými údolími. Podhůří tvoří kopce plné lesů, které sahají až k vrcholům a v údolích jsou malebné horské vesnice. Nejvyšší vrcholem pohoří Vrancei je masiv Goru-Lăcăuti se svými 1 777 metry. Pohoří Vrancea obsahuje mnoho rezervací a přírodních úkazů. V Tulnici můžeme navštívit ochutnat místní minerální pramen a prohlédnout si krásnou rezervaci kamzíků a místní květeny. Podobné floristické rezervace jsou také zřízeny ve městech Gălăciuc a Soveja. Vrancei nabízí i mnoho z přírodních úkazů jako ja např. přírodní jezero v Soveje, vodopád v údolí Putna, výskyt pstruhů v říce s názvem Lepşe a mnoho minerálních pramenů jak ve zmíněné Tulnici tak třeba ve městě Vizanteu. Pohoří Vrancea je stejně jako zbytek Karpat bohatý i na zvěř – žije zde i medvěd hnědý nebo karpatský jelen.