Hory a pohoří / 1

Almaiului

Oblast pohoří Almaiului a Banát leží hned vedle sebe. Z geografického hlediska je proto velmi obtížné vysledovat nějakou přirozenou hranici mezi těmito dvěma územními celky rumunských hor. Protože se oblast Almaiuluj často uvádí jako jeden z podcelků Banátu, může se zde užít stejného popisu jako pro pohoří Banát. V Rumunsku je však pohoří Almaiuluj spíše považováno za samostatný celek.

Toto poetické pohoří se rozkládá v jihozápadním cípu Rumunska. Na jihu jej ohraničuje řeka Dunaj, a to v oblasti od Kazaňské soutěsky až k vodní nádrži Železné vrata. Na severu a severozápadě lemuje pohoří Almaiului nížina Cimpiatimisului a z východu ohraničují toto území řeky Timis a Mehadica. Nejvyšším bodem celého pohoří Almaiului je vrchol Svinecea Mare, který se nachází v pomyslném středu pohoří a jeho nadmořská výška činí 1 226 metrů.

Apuseni-Bihor-Vladeasa

Pohoří Apuseni leží v severozápadní části Rumunska. Jeho hranice jsou tvořeny řekami. Na severu jsou to řeky Crisul Repede a Somesul Mic a na jihu a východě tvoří je území Apuseni ohraničeno řekou Mures. Toto rozlehlé rumunské pohoří se skládá z několika samostatných horských celků a to horskými župami Bihor, Vladeasa, Zarand, Trascau, Gilau, Metaliferi a Codru Moma. Přičemž nejvýznamnější a zároveň nejvyšší místní horskou skupinou je pohoří Bihor.

|

Pohoří Bihor je ohraničeno řekami Crisul Repede ze severu, Iadul a Crisul Negru ze západu a na jihu řekou Crisul Alb. Nejvyšším bodem pohoří Bihor je vrchol Cucurbata Mare s nadmořskou výškou 1 849 metrů, který se vypíná do výše v jižní části tohoto pohoří. Místní plošiny se řadí k nejzajímavějším a do rozlohy největším krasovým oblastem Rumunska. Na severu pohoří Bihor se nachází geologicky významná krasová oblast s plošinami Padis a Scarisoara k nimž se ještě řadí místní hřeben Batrina. Tyto oblasti jsou nesmírně bohaté na velké množství jeskyní, propastí, vyvěraček a škrapových polí apod. Mezi nejznámnější a nevýznamější turistická místa patří bezesporu ledová jeskyně Scarisoara nebo propast s jeskyní a podzemním říčkou Cetatile Ponorului, které jsou přírodní rezervací evropského významu.

Na sever od pohoří Bihor se rozkládá pohoří Vladeasa se stejnojmenným nejvyšším vrcholem vysokým 1 835 metrů nad mořem. V nižších polohách jsou místní pohoří zalesněná, ve vyšších polohách hor jsou pak travnaté pastviny a louky. Vrchol Vladeasy je celý holý a svým tvarem připomíná podkovu. Vedle zmíněných horských velikánů a nádherným výhledů, které umožňují jejich vrcholky se ale musíme zmínit i o podhorských vesnicích, které si uchovaly svoji podobu a zvyky staré několik století.

Do rumunska se dá v současnosti dopravit bez větších problému vlastním autem. Místní silnice se výrazně zlepšily a hlavní tahy jsou buď opravené nebo se intenzivně pracuje na jejich opravě. Z Prahy do města Oradey, které leží kousek za hranicí s Maďarskem je to zhruba 850 km. Po cestě je třeba zakoupit slovenskou a po té i maďarskou dálniční známku – pokud ovšem nechcete jet po okresních silnicích, které zdaleka nedosahují takových kvalit jako hlavní tahy. Z městra Oradey je to na úpatí pohoří Apuseni jen asi hodina cesty. Apuseni vyrostla velká řada nových horských penzionů a je možnost ubytování, byť jen na jednu noc. Po dohodě s místními milými a velice obětavými obyvateli, je možnost zanechat auto zaparkované přímo na jejich pozemku, ale stejně tak se dá parkovat kdekoliv jinde.

Malebné rumunské pohoří Banát najdeme v jihozápadním cípu této postkomunistické země. Území Banátu je z jihu ohraničeno řekou Dunaj a za jeho územní počátek se označuje oblast od Kazaňské soutěsky až k vodní nádrži Železná vrata. Ze severu a severozápadu tuto oblast vymezuje nížina Cimpiatimisului a na východě řeky Timis a Mehadica, které Banát oddělují od pohoří Tarcu a Godeanu. Území Banátu můžeme rozdělit na pět samostatných horských celků. Jsou to Muntii Dognecea, Semenic, Aninei, Almaj a Locua. Nejvyšším vrcholem územní části Semenic, které se nachází v severovýchodní oblasti pohoří Banát je stejnojmená 1 444 metrů vysoká hora Semenic. Dalším významnějším vrcholem je Cununa se svými 1 047 metry nad mořem. Velká část pohoří je tvořena zvlněnými krasovými plošinami Cuptoara, Carasova, Anina, ale také hlubokými a dlouhými soutěskami jako je např. Prigor, Rudaria či Nera. Místní vápencové podloží dalo vzniknout ohromnému množství podzemích jeskyní a jeskynních systémů, které patří k největším a zároveň nejvyhledávanějším vcelém Rumunsku.

|

Další zajímavost, která táhne do Banátu české turisty jsou místní české vesnice, ve kterých již bezmála dvě století žijí naší krajané a došlo tak unikátnímu promíchání kultur. Místní čeští obyvatelé, kteří sem přesídlili za Rakouska-Uherska majíc těžit místní dřevo a osídlit místní hraniční hvozdy. Největší českou vesnicí Banátu je Gernik, ale najdeme tady i několik dalších vesnic, jakou je např. Svatá Helena, která je nejstarší dochovalou Českou vesnicí na území Banátu nebo česky pojmenovaná vesnice Rovensko či Bigar, Eibenthal, Orsova aj.

TIP:

– pět ze šesti jmenovaných českých vesnic je v současnosti propojeno červenou turistickou trasou, kterou zde v letech 2000 a 2001 vyznačil svaz českých turistů za nemalého přispění místních dobrovolníků. Velmi příjemným zážitkem je projít si tuto turistickou trasu a získat tak jedinečný pohled na drobné odlišnosti v životě těchto vesnic, jejich mluvě a zvycích.

– protože turistické trasy vedou kolem místních salaší, můžete zde narazit na ovčácké psi. Nejlepší obranou je házení malých kamínků směrem k psovi – nikoliv však po něm!!! Pokud na zemi žádné kamení není stačí naznačit, že se pro kámen ohýbate a nebo zvednout ruku k nápřahu – místní psi jsou povětšinou z lidí vystrašení a proto by tyto zásady měly psa zahnat. Doporučuje se mít se sebou klacek, ten psovi nastavit aby se zakousl a přes území salaše ho přetáhnout jako na vodítku – 🙂 nám toto metoda vyšla.

Pohoří Bucegi se rozkládá na východním okraji Jižních Karpat a tvarem připomíná nepravidelnou podkovu. Samotné zeměpisné zařazení tohoto pohoří je celkem problematické a některé zdroje ho raději začleňují do oblasti Východních Karpat. Jeho rozloha činí 300 km2 a řadí se tak mezi nejvyšší, nejznámější a zároveň nejnavštěvovanější pohoří v Rumunsku. Na východní hranici Bucegi se nacházejí významná horská střediska jako je např. Buşteni a staré lázeňské město Sinaia. Na západní části dosahá k masivu Piatrou Craiului. Na jihovýchodě se svahy pohoří Bucegi pomalu svažují do karpatského předhůří Prahova a na jihozápadní straně zas sousedí jeho údolí s pohořím Leaota. Průměrná nadmořská výška hlavního hřebene pohoří Bucegi činí cca 2 000 metrů nad mořem. Nejvyšší místní horou je Omul, který je 2 507 m vysoký. Zajímavostí tohoto rumunského pohoří je jeho svérázný charakter, kterým připomíná náhorní plošinu. Tento kontrast se vytváří mezi strmými východními, ale i severními a západními svahy a mírně zvlněnou náhorní plošinou hlavního hřebene a dotváří tak nezaměnitelné panorama. Jeho západní srázy se hojně využívají k horolezecké činnosti. V jeho mohutných masivech je základní horninou sericitová břidlice, která tvoří zejména severovýchodní svahy. Na povrchu masivu se nacházejí četné krasové formace, zvětraliny, jeskyně, nádherné soutěsky či idilické závrty. Tyto vznikají vysokou propustností vody, kterou umožňuje zde přítomný vápenitý slepenec a pomáhá tak vytvářet četné zvětraliny, proslulé kamenné hřiby tzv. Babele apod.

|

Z geologického hlediska můžeme v pohoří Bucegi dobře pozorovat činnost čtvrtohorního ledovce. Jsou tu zejména překrásná neckovitá údolí, kamenné morény, jámy a trhliny. Dalším přírodním činitelem modelujícím horstvo jsou místní spodní vody, které působí v různě propustných vrstvách hornin a vytvářejí různé vývěry, prameny a závrty. Další nádherné přírodní útvary vzniklé místní erozí vápence můžeme vidět v údolí řeky Ialomiţa, kde si řeka vytvořila nádherný vápencový masív, v němž stvořila spoustu krásných soutěsek a kotlin.

Nejznámějšími místními jeskyněmi jsou Iolomiţa, Pusturicul, Tătaru. Všechny tyto jeskyně jsou veřejnosti volně přístupné a tím pádem hojně navštěvované.

Bucegi

Flóra v oblasti Bucegi je velmi bohatá a jsou zde 3 přírodní rezervace se vzácnými druhy rostlin. Bylo zde zaznamenáno téměř 1200 rostliných druhů, z nichž téměř 70% jsou karpatské endemity. Bucegské lesy jsou hojné na zvěř a můžeme se zde setkat např. s chráněným kamzíkem horským nebo i s velkými šelmami jako je medvěd hnědý.

Cibin

Rumunské pohoří Cibin nalezneme v oblasti Jižních Karpat na jihozápad od města Sibiu. Na západě sahá jeho hranice k pohoří Sebes, na jihovýchodní straně sousedí s masivem Lotru a ze severu jej vymezuje Transylvánská plošina.| Nejvyšším bodem v celém pohoří Cibin je vrchol Cindrel se svými 2 245 metry. Mezi další významné masivy patří např. vrchol Frumoasa vysoký 2 160 m, Serbota Mare (2 009 m) nebo pik Niculesti se 2 032 metry nad mořem. Pohořím protékají řeky Sebes, Sadu a na severu stejnojmenný vodní tok Cibin. Připomínku doby ledové, která má největší podíl na dnešní podobě rumunských Karpat, připomínají dvě horská jezera, Iezerul Mare a Iezerul Cindrel. Hlavní hřeben pohoří Cibin je poměrně plochý s travnatými vrcholy. V nižších oblastech se rozkládají tmavé lesy.

Okolí pohoří Cibin nabízí i historické a kulturní památky Rumunska. Mezi takové to patří hlavně hradní kostel u vísky Cisnadie s opevněním vybudovaném v dobách obléhání Rumunska Turky, který se řadí mezi lokality evropského významu.

Pohoří Ciucaş najdeme v samém středu rumunských Karpat asi 20 kilometrů jihovýchodním směrem od druhého největšího rumunského města Braşov, od kterého jej dělí pohoří Baiul.| Na východní a severní straně tvoří územní hranice pohoří, skalní masivy Siriu a Întorsurii. Na jihu se místní svahy pomalu táhnou až k městu Câmpina. Nejvyšší vrcholem pohoří Ciucaş je stejnojmenný vrchol s extravagantními tvary, který je tvořen slepencovými útvary a jeho nadmořská výška dosahuje 1 959 metrů.

Ciucaş

Horský masiv Ciucaş se vyznačuje díky slepencovému složení a erozi především ostrými vrcholy a strmými svahy. Místní pohádková příroda byla vytvořena v podmínkách drsné pleistocénské éře. Reliéf krajiny dotváří i místní štěrková pole, divoké lesy a horské louky – nalezneme zde i různé sloupy, věže a jehlice. Místní převážně borové lesy se vyskytují až do nadmořské výšky kolem 1700 metrů, výše už jsou pouze pastviny a subalpinské louky.

Fagaraš

Făgăraş je nejvyšším a zároveň nejrozsáhlejším pohořím Rumunska. V jeho útrobách se nachází nejvyšší vrchol Rumunska Moldoveanul, který sahá do výšky 2 544 metrů nad mořskou hladinou a v celém pohoří je několik desítek horských ples. Na západě fagarašské hory ohraničuje údolí řeky Olt a na východě klesají místní lesy až do sedla Tămaşului, kde pohoří Fagaraš navazuje na pohoří Piatra Craiului. Na jihovýchodě sousedí Fagaraš s horským masivem Iezer-Păpuşa, který je často přiřazován mezi masívy fagarašských hor. Území rozloha pohoří Fagaraš je 2 000 km2.

Pohoří Fagaraš je nejvyšším pohořím Rumunska, nabízí sedm vrcholů s nadmořskou výškou přesahující 2500 metrů mezi které patří i nejvyšším vrchol Rumunska, masivem Moldoveanul (2544 m). Rumunské hory nabízejí putování panenskou přírodou bez servisu hřebenových chat, ale za to s romantikou divokých hor. Místní hlavní trasa po hřebeni pohoří Fagaraš je dobře značená a vzdušnou čarou dlouhá cca 70 km. Odměnou za náročný sportovní a turistický výkon vám bude výjmečné setkání s nedotčenou přírodou, spousta nádherných vrcholů nabízejícími překrásné výhledy na okolí a spanek pod širým nebem na březích horských jezer nebo ve skrytu skalního převisu. O zajímavé momenty vás obohatí např. kamenitá soutěska Strunga, Dracului, tzv. Čaučeskův tunel – silnice protínající hlavní hřeben ve výšce 2040 metrů nad mořem, nebo malé krasové pohoří Piatra Craiului na východě Faragaše.

Z geologického hlediska je pohoří Fagaraš unikátní na pozorování činnosti čtvrtohorního zaledňování, protože celé pohoří Făgăraş bylo výrazně vymodelováno právě během doby ledové. Místní ledovce zde vytvořily unikátní široká neckovitá údolí se strmými stěnami, plesy a ledovcovými kary. Faragašské severní doliny jsou velmi strmé s příkrými srázy a jsou dlouhé cca 6km. 30 kilometrů dlouhé jižní doliny jsou povětšinou pusté a divoké.

Jižní skalnatá oblast pohoří Faraš pozvolna klesá v protáhlých stupních až k Argeşské pánvi. Místní horské potoky jsou zde méně časté než na straně severní. Celý masív Făgăraşe je podobně jako pohoří Bucegi tvořen povětšinou krystalickými břidlicemi, který je pro Jižní Karpaty typický. Fagarašské svahy jsou tvořeny dlouhými pásy povrchových břidlic. V oblasti mezi Chica Petrilor a Suru jsou často místní břidlice smíchány s krystalickým vápencem či mramorem nebo skutečným dolomitem. V oblasti sedla Portiţa Arpaşului se z vápencové břidlice vytvořilo zajímavé skalní okno Fereastra Zmeilor (Dračí okno). Téměř po celé své délce neklesne hlavní hřeben pohoří Fagaraše pod 2 000 m nad mořem. Jedinou výjimkou je v západní oblasti masivu sedlo Zîrnei, které sahá do výše 1 923 metrů. Šest místních vrcholů přesahuje výšku 2 500 metrů: Moldoveanul 2 544 m, Negoiu 2 535 m, Viştea Mare 2 527 m, Călţun 2 522 m, Vînătoarea Lui Buteanu 2 506 m a Dara 2 504 m. Jediná místní vysokohorská silnice se táhne dolinou Bîlea a hřben masivu protíná kilometrovým tunelem (tzv. Čaučeskův tunel) ve výšce 2040 metrů nad mořem.

Nejznámější z horských ples je Lac Bîlea 2 034 m, kde se na umělém ostrůvku nachází bývalá strážnice na rakousko-uherských hranicích Sedmihradska a Valašska. Mezi další známá plesa patří Lac Călţun 2 147, Lac Podragu 2 136 m, Lac Capra 2 241 m a Lac Avrig 2 011 m

Pohoří Făgăraş je také unikátní množstvím místních vodopádů. Nejmohutnější z nich jsou Cascadă Bîlea a Cascadă Capra, který několikrát přetíná výše zmíněnou horskou silnici vedoucí dolinou Bîlea a spojující místní župy Sibiu a Argeş. Na jižní straně pohoří se rozkládá i několik větších jezer z nichž nejvýznamnější je přehradní jezero Lac Vidraru 810 m. se zabudovanou vodní elektrárnou.

Příroda Făgăraşe je velmi rozmanitá a bohatá na vzácné druhy, jak z rostlinné tak živočišné říše. Rozsáhlým porostům málo dotčených horských lesů a pralesů odpovídá i hojně se vyskytující zvěř a to co do počtu jedinců, ale i druhů. Z velkých šelem zde můžeme potkat hojně se vyskytující medvěda nebo rysa ostrovida, ve vyšších polohách a dál od predátorů pak můžeme narazit na stáda kamzíků.

Rumunsko nabízí středně těžkou až těžkou vysokohorskou turistiku s mnoha variacemi těžkých či lehčích výstupů v překrásné až panenské přírodě. Všechny rumunské hory jsou jako stvořeny pro ideální a přesto velice dobrodružnou dovolenou. Pohoří Fagaraš je nejvyšším pohořím Rumunska, nabízí sedm vrcholů s nadmořskou výškou přesahující 2500 metrů mezi, které patří i nejvyšší vrchol Rumunska, masiv Moldoveanul(2544 m). Rumunské hory nabízejí putování panenskou přírodou bez servisu hřebenových chat, ale za to s romantikou divokých hor. Místní hlavní trasa po hřebeni pohoří Fagaraš je dobře značená a vzdušnou čarou dlouhá cca 70 km. Odměnou za náročný sportovní a turistický výkon vám bude výjmečné setkání s nedotčenou přírodou, spoustou nádherných vrcholů nabízejícími překrásné výhledy na okolí a spanek pod širým nebem na březích horských jezer nebo ve skrytu skalního převisu a pod.

O zajímavé momenty vás obohatí např. kamenitá soutěska Strunga, Dracului, tzv. Čaučeskův tunel – silnice protínající hlavní hřeben ve výšce 2040 metrů nad mořem nebo malé krasové pohoří Piatra Craiului na východě Faragaše. http://maps.google.cz/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=F%C4%83g%C4%83ra%C5%9F&sll=45.810615,25.419617&sspn=1.443477,1.820984&ie=UTF8&ll=45.872561,24.994583&spn=0.180331,0.227623&t=h&z=12&iwloc=addr&output=embed

Zvětšit mapu